Cestování s dětmi…

Nabíjející chvíle plné úžasných zážitku, nebo stresující a vyčerpávající záležitost?
Pro mě je to obojí.

Nejhorší vždycky je, než vyrazíme. Než vše připravím a naplánuji. Balím alternativní oblečení do sucha/do tepla/do mokra. Vymýšlím dostatečné množství a různé alternativy svačinek. Lítám po domě z místnosti do místnosti jako pošuk, snáším různé věci a třídím je do různých tašek: taška s jídlem, s oblečením a taška hračková. Hlavně se všechno nakonec musí zredukovat na množství, které se vejde do kočárku. Což je často nadlidský úkol 😂 No, prostě něco pro mámy.

Malý mě pronásleduje a většinou u toho dost ryčí. Nakonec ho musím vzít do náruče a všechno zvládnout jednou rukou. Starší syn zase chaotickou situaci podporuje neodbytnými dotazy: "Kdy už pojedeme? Kam pojedeme? A co tam bude?"

Je těžké se soustředit a nezapomenout nic životně důležitého, jako třeba křupky nebo robota, který s námi určitě musí jet. Je těžké u toho ještě odpovídat synovi a nevybouchnout.

Nesmírně důležitá je i logistika. Nejdříve nakrmit děti, pak je obléci a nakonec připravit sebe. Proč? Takhle je šance, že aspoň chvíli zůstanu čistá.

Takže nakrmit, vyčurat, vykakat (to obvykle nejde, tak to řešíme během dne a stává se z toho námět na další úsměvný článek), obléci, nacpat všechny tašky do kočárku, kočárek do auta, děti do sedaček a hurá, můžeme vyrazit.

Aha, ups. Tak nemůžeme. Náš tatínek opět zapomněl čepici/bundu/klíče/handsfree/mobil/peněženku nebo se vykakat 😁😁

Pokaždé mě něčím překvapí a čekáme na něj v autě. Už jste někdy čekali s dětmi v autě? I pár vteřin je očistec.

Ale po pár kilometrech cesty se přeneseme přes počáteční neshody a výčitky a jsme šťastní, že vyrážíme vstříc novému dobrodružství.

Uf, přípravy jsou náročné 😁

Všimly jste si někdy, co všechno máma zvládá? Dá do kupy děti, udělá ze sebe krásku, připraví dostatečné množství svačinek, naplánuje výlet vhodný pro kočárek s množstvím dětských hřišť a restaurací se zahrádkou nebo herničkou. A ještě je připravena na všemožné nepředvídatelné situace, které mohou nastat.

Jsme prostě dobré. Uvědomujete si to? To chce pochvalu, ne? Pochvalte se 🙏

A chlap? Ten má dost práce sám se sebou. Ale nezlobte se na něj, oni na to prostě nejsou od přírody stavění 😁

No a kam vedl náš sobotní výlet?

Nejdřív nás ten náš chlap vzal do cukrárny Arcadis ve Vysoké. Tahle cukrárna je skvělá nejen díky výborné kávě z kokořínské pražírny Naturpark a zákuskům vlastní výroby,  ale hlavně tím, že si tam kávu pokaždé vypiju v klidu. A v čem je to kouzlo? Ve dvoře mají posezení s travnatou plochou a košem plným hraček. Hurááá!

Ale hlavním bodem programu byl Zoopark Zelčín. Hádám, že ten asi představovat nemusím. Já tam byla poprvé a byla jsem nadšená. Tak jen ve zkratce: trampolíny, dřevěné hrací prvky, krmení a hlazení různých zvířátek, ježdění na koních, domácí pizza, točené pivo a miniprasátka.

Jo a dokonce se nám poštěstilo být svědky akce zvané páření koní. To ale asi nebylo v plánovaném programu 😁 Nadchlo to ovšem nejednoho návštěvníka. Děti se rodičů dotazovaly, co to ty koníčci dělají. Maminky studem klopily zrak a tatínci nevěřícně zírali na dlouhý koňský penis 😆

No a pak zůstaňte doma.

Tak co? Má to cestování smysl?

Za mě ano. Já ten adrenalin potřebuji.

Krásný den

Kudrnatá máma

Napište mi nějaký váš tip na výlety s dětmi. Jak to prožíváte?