Chcete, aby vás muž nosil na rukou?

Už jsem vám párkrát řekla, že jsme se s manželem hádali, když se nám narodil první syn. Ale už jsem neřekla, že to nebyla jeho chyba. U nás v rodině to bylo hlavně o mě a mém nastavení.

Bylo pro mě moc těžké naučit se žít jinak. Potlačit svoje touhy. Naučit se vnímat potřeby miminka. Naučit se být máma a zároveň manželka.

Měla jsem svá očekávání. Očekávala jsem, že syn bude hodné, spinkající miminko a že s ním budu moci pracovat. Nešlo to. Očekávala jsem, že mi manžel bude pomáhat s miminkem. Že to bude takový ten táta, co v noci vstává, přebaluje a koupe. Nebyl. Byl jiný. A já neustále očekávala něco, co jsem mu neřekla. Srovnávala ho s ostatními. A vyčítala mu, že se nechová, jak bych chtěla. K tomu přišel stres z únavy a ponocování. No a rázem tu byla manželská krizička jako vyšitá.

A co nám pomohlo? Když jsem se dostala přes všechna obviňování, uvědomila jsem si, že není chyba v něm, ale ve mně. Pomohlo mi, podívat se sama na sebe skrze třetí osobu. Najednou jsem úplně jasně viděla, co dělám špatně a co bych měla změnit. Pochopila jsem, že většinu věcí kazí moje očekávání a následné výčitky. Pochopila jsem, že musím přehodit svůj mužský princip a začít věci řešit jako žena.

Vím, že není vždy všechno černobílé. A nechci vás tímto článkem nějak osočovat. Ale někdy opravdu stačí málo. Zamyslet se a něco změnit. Třeba jen úhel pohledu. Co třeba položit si otázky: Co tomu mému muži chybí? Je protivný, protože je nešťastný? Můžu mu nějak pomoci? Obecně se říká, že muž je šťastný, když má sex, uvařeno, uklizeno a když k němu někdo vzhlíží, když si ho jeho žena váží. Tak, jako jsme my ženy jiné, jsou rozdílní i naši muži. A nejde to specifikovat takhle obecně na každého, ale část pravdy v tom asi je.

Myslím si, že nejdůležitější pro ně, je najít svůj vnitřní klid. Svůj smysl života. Můžou to být vychované děti, krásná a nadržená manželka nebo steak na talíři? Myslím, že ne.

To NĚCO si ale musí každý muž najít sám. V tom jim nepomůžeme. Ale můžeme ze sebe udělat vyrovnanou a podporující ženu, která vyzařuje klid. Místo výčitek jim dát lásku. Pak teprve muž může přepnout z bojového módu a může začít hledat.

Od té doby, co máme dvě děti, prožíváme velice náročné období. Na sex skoro není čas, upeču jednou za týden a úklid skoro kompletně převzal můj manžel. Takže dvě věci ze seznamu vlastně chybí. Ale i přesto jsme teď šťastnější, než kdy dřív. Já jsem konečně přestala srovnávat a našla jsem v sobě milující ženu a milující mámu pro své 3 kluky.

Můj muž je dnes, troufnu si napsat, jeden z nejbáječnějších manželů. Stará se o všechny mužské práce a zároveň, když nestíhám já ty svoje, nevyčítá mi, že není uklizeno, ale jde a uklidí sám. Možná ho k tomu dohnala nouze a možná je to tím, že si ho teď víc vážím a dávám mu to najevo.

Můj muž je zároveň i jeden z nejúžasnějších tatínků, i když pořád nepřebaluje a nekoupe. Už mu to ale nevyčítám. Už to od něj neočekávám. Miluje mě i naše děti, a když potřebujeme, je tu vždycky pro nás.

Pokud vám v životě něco neklape, zkuste začít u sebe. Druhé měnit nelze, to musí udělat sami. Ale vy se změnit můžete.

Vím, že lidské vztahy nejde paušalizovat a je těžké se v nich vyznat. A nechci vám ani nic radit. Ale tím, že se z vás stane sebevědomá, tolerantní a respektující žena, která ví, co ne/chce, určitě nic nezkazíte. A pozor, to neznamená být feministka, nebo dělat vše pro ostatní na úkor sebe. Najděte v sobě milující ŽENU a buďte šťastná.

Držím vám palce, vím, že to není nic lehkého. Ale není to ani boj s větrnými mlýny.

PS: A pozor, často je také chyba v komunikaci mezi námi ženami a mezi muži. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že my říkáme A a oni slyší B. Ale to je zase jiné téma.

PS2: Před chvílí jsem měla milý chat a uvědomila jsem si, že pro některé z vás může tento článek vyznít jako úsměvný blábol. Vím, že existují i opravdu těžké situace a že existují i opravdu špatní chlapi, ale to je opět na jiný článek. Všem, kterých se to týká, posílám sílu.