Co mě dobíjí?

Dneska bych chtěla začít otázkou, kterou jsem minule končila.

Pro většinu lidí je to možná banální záležitost, ale myslím, že určitě ne pro nás mámy.

Když jsem po porodu svého druhé syna začala řešit problém s diastázou, dozvěděla jsem se, že diastáza je vlastně taková díra do břicha. A tou nám utíká naše energie.

Svým způsobem to byla pravda. Byla jsem přespříliš unavená a nedokázala jsem dostatečně vnímat to svoje druhé miminko.

Jedna dobrá duše mi tenkrát řekla, že musím zase najít to SVOJE. A zeptala se mě: "Co vás nabijí?" "No přeci děti," odpověděla jsem bezmyšlenkovitě.

Vysvětlila mi, že to není to správné TO. Že potřebuji mít něco svého, co mě, když děti prudí, vždy zaručeně nakopne.

"Tak, co to je, přemýšlejte?" naléhala. Nevěděla jsem. Uvědomila jsem si, že po třech letech na rodičovské jsem úplně zapomněla, co mě bavilo. S hrůzou jsem pochopila, že jsem se kvůli dítěti vzdala svého já.

Najednou mi bylo jasné, že takhle to už dál nepůjde. Teď jsem měla děti dvě a víc, než kdy jindy, jsem toužila najít zase samu sebe.

A na co jsem přišla?

Přišla jsem na to, že mi moc chybí cestování, výlety a zážitky s tím spojené. Můj první syn plakal v autě, a tak jsem skoro nikam nejezdila.

Přišla jsem na to, že potřebuji být aspoň občas sama. Vyčistit si hlavu a urovnat myšlenky. Můj první syn byl velký závisláček, a tak jsem se od něj skoro nehnula.

Přišla jsem na to, že nejvíc ze všeho mi chybí moje zahrada a houpačka pod třešní. S malým mimčem jsem zahradu přestala vnímat.

Když už jsem věděla, co mi chybí. Mohla jsem začít hledat řešení. Zjistila jsem, že všechno je možné, když budu chtít, plánovat a dělat kompromisy.

Už dlouho například toužím jet k moři. Z různých důvodu to zatím není možné. A tak jsem přestala toužit a začala hledat, proč zrovna mi chybí to moře.

Je to ta slaná voda, teplo, cizí země, hezké fotky, rušné pláže, zážitky?

Zjistila jsem, že to je hlavně touha vybočit z každodenního stereotypu. Touha zase něco zažít. Touha plácnout se do teplého písku a chvíli nedělat nic.

Také jsem zjistila, že kvůli tomu nemusím tesknit po moři. Dala jsem se do akce a vymyslela výlet k nedalekému Machovu jezeru. Rozhodla jsem se, že tam s dětmi strávím den.

Snažila jsem se předvídat, co by mohlo nastat a všechno naplánovat. Ale také jsem věděla, že v mnoha věcech budu muset improvizovat a přizpůsobovat se nastalým komplikacím.

Nevěděla jsem, jak zvládneme cestu, jak malého uspím nebo jak si s dětmi dojdu na záchod. Věděla jsem, že s sebou musím mít dost křupek a jídla obecně, protože jak vyrazíme, do pěti minut se ozve: "Mami, chci něco papat." Věděla jsem, že s sebou musím mít dost oblečení, přeci jen budeme u vody 😁

Výlet byl úžasný a splnil vše, co jsem potřebovala. Nabil mě minimálně na dva dny 😁😁

No, ještě že mám tu svoji zahradu.

Neberte to špatně, nevzdávám se svých snu. K tomu moři určitě pojedu. Spiš jsem vám chtěla ukázat, že někdy se zbytečně trápíme tím, co nejde a přestáváme hledat jiná řešení.

Já si k tomu moři jednou zaletím, ale teď jsem našla to, co potřebuji i tady kousek od domu.

Hezký den.

Kudrnatá máma