Dejte tomu čas

"Miminka se přeci musí koupat. Nejlépe každý den. Musí mít nějaký rituál před spinkáním. Koupáním se unaví a lépe usínají."

Ano i ne 😖

Znáte to? Také jste dostávaly tyto a jiné nevyžádané rady?

Já je dostávala jak po narození prvního, tak i druhého syna, kdy už  bych teoreticky mohla něco vědět. Rozdíl byl v tom, že s prvním dítětem jsem z toho byla vyděšená a nevěděla, jak na to reagovat. A s druhým už jsem rady s klidem přijímala a pouštěla pryč. Nebála jsem se to dělat po svém.

Povím vám příběh...

Můj druhý syn nesnášel vodu. Zkoušela jsem různé možnosti koupání: v kyblíku, ve vaničce, pokládání do vody přes plenku, na lehátku, s hračkami, ve sprcháči, u mě v náručí. Nic nepomáhalo miminko pořád plakalo.

A tak jsem se uchýlila k poslední možnosti, která mě napadla: NEKOUPAT. A nikomu jsem to raději neříkala, protože děti je přeci potřeba koupat každý den.

Dělala jsem si z toho těžkou hlavu a nevěděla, jak tuto situaci do budoucna vyřešit. Sama pro sebe jsem přemýšlela, jak ho naučit, aby se nebál vody.

A najednou se to - zničehonic - vyřešilo samo. Chtělo to jenom počkat a důvěřovat miminku. Sám se rozhodl, kdy je jeho čas.

Asi před měsícem, když jsem koupala staršího syna, za námi ten mladší úplně sám bez přesvědčování vlezl do sprchy. Byla jsem v šoku. Najednou mu voda nevadila. Sednul si tam (oblečený) a starší ho začal sprchovat. Oba se tomu smáli.

Čím víc na děti tlačíme, tím více protestují. Mám pocit, že ony prostě jen potřebují čas dospět si ke svému rozhodnutí. Ano, je těžké připustit si, že děti mají nějakou zodpovědnost. Někdy máme my rodiče pocit, že všechno leží na nás a že se to musí dělat tak, jak se to vždycky dělalo.

Myslím si, že podobné je to i s ostatními věcmi, jako jsou třeba zuby, oblékání, uspávání, nočník, správná strava, kojení nebo i to opuštění, jak jsem psala minule.

My, ale i naše děti musíme být na tu změnu připravené.

Dejme dětem větší volnost a raději hledejme jiná řešení našeho problému.

Mohla jsem syna každý den namáčet a postupně zkoušet, kdy se to zlomí. Ale myslím, že by to stresovalo nás oba a možná, že by se bál vody dodnes. Místo toho jsem se uklidnila a začala mu důvěřovat. Člověk vlastně nikdy neví, proč to dítě pláče, co konkrétně je špatně.

Máte podobnou zkušenost? Napište mi o tom.

Vaše Kudrnatá mama