DNEŠNÍ DOBA…

Co a o čem psát v dnešní době? Někoho popuzuje sdílení tragických zpráv. Jiné zase psaní netečných příspěvků.

Já nechci brečet, ale nechci být ani lhostejná. Co jsem si uvědomila já? Že klid a mír nejsou samozřejmostí a že nemusí být všude. A že dokud si všechno sami nezničíme, máme tu živou energii přírody, která nám může dávat sílu. A znovu bych chtěla upozornit na laskavý a respektující přístup k našim nejmenším, ale i k sobě navzájem.

Hodně věcí jsme si v posledních letech zvykli brát jako normální. Jako běžnou samozřejmost života. Dnešní události nám však ukazují, že vše je vzácné.

A kde brát klid? Já a moje zahradnická duše načerpáváme svůj klid z přírody.

A co je jistota v tomto nejistém světě?

Pro mě jsou to každý rok na jaře kvetoucí sněženky, letní bouřky, padající listí na podzim nebo divoké kachny na zamrzlém rybníku. Příroda je překvapivá a proměnlivá, ale lpí na pravidelnosti a svých zásadách. Je to pro mě uklidňující. Je to neměnné.

Jako to, že se někdo narodí a jiný musí zemřít.

Ale proč existuje zlost, závist nebo násilí? Proč má někdo pocit, že může jen tak brát?

Já věřím, že každý tvor, dokonce i člověk přichází na svět čistý. Jeho povaha se postupně tříbí výchovou, zkušenostmi a prostředím, které na něj působí.

Narodí se někdo jako zlý? Já věřím, že ne. Zlého z něj vytvoří okolí, tedy my ostatní lidé. Proto se chovejme k ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Buďme k sobě hodní, ohleduplní a chovejme se k sobě s respektem. Dvojnásob to platí u našich děti. Vždyť i každý ten zlosyn byl nejdříve nevinným dítětem. Kdo a jak mu ublížil, že má dnes potřebu a pocit práva ubližovat ostatním?

Vím, že výchova dětí je těžká. A chyby nelze neudělat. Ale je potřeba si to uvědomit.

Děkuji, že mě sledujete

@kudrnatamamacz