Huráá, už je to tady, miminko leze

Důležitý milník v životě každého miminka. Veliký důvod k oslavě! A opravdu? Je to důvod k oslavě?Když si toho malého drobečka přinesete z porodnice, je všechno dokonalé. Teda v případě, že v pořádku kojíte, miminko bezproblémově spí a bezdůvodně nepláče. Pokud jste si tedy vylosovaly tohoto úžasného jedince, gratuluji. Užívejte si ty dokonalé chvíle, protože i ty jednou přejdou. Postupem času přichází pláč, nespaní, noční párty, bolení bříška, rostou zoubky a jiné nejrůznější trable. Začínáte se těšit na dobu, až začne být dítě trochu samostatné a už konečně poleze. Myslíte si, ze čím bude větší, tím to s ním bude lepší. Musím vás zklamat, opak je pravdou.

Můj první syn začal lézt v 7 měsících. Byla jsem hrdá maminka. Záhy po té jsem zjistila, že to není žádná výhra. Že klidné ležící miminko, má mnohem více výhod.

Pořád jsem za ním lítala a bála se, aby něco nezničil a neublížil si

Sice se mi téměř přes noc stal z malého ječouna, který nikam nemohl a moc chtěl, rychlý spokojený lezoun, ale pro mě to teprve začalo. Znamenalo to, že už jsem neměla vůbec klid. Pořád jsem za ním lítala a bála se, aby něco nezničil nebo aby se o něco nezranil. Musela jsem přeorganizovat skoro celý dům. Ale ani tak jsem se nevyhnula každodenním příkazům: ne ne ne, ty ty ty, nesmíš.

Syn pořád někam lezl a já nevěděla, jak mu v tom zabránit. Příkazy nefungovaly. Opakovala jsem je snad stokrát denně a byla jsem z toho unavená. A vysvětlovat něco půlročnímu dítěti, to už vůbec nemělo smysl. Nakonec jsem zjistila, že tuto etapu musím prostě jen přežít.

Když se miminko začne pohybovat, nastává nám nová etapa a učíme se skoro všechno znova. Tyto přechody jsou v mateřství těžké. Je těžké být pořad ve střehu a pořad se přizpůsobovat. Ale jinak to nejde.

Poučena po předchozích zkušenostech jsem si s druhým synem užívala to "hodné" ležící miminko. A UPS! Už je to tady. Syn se právě dneska začal pohybovat. Ještě se tomu úplně nedá říkat lezení, je to něco mezi lezením a plazením, ale už se "bezpečně" dostane z bodu A do bodu B a pro všechno, co se mu líbí.

Teprve teď s druhým synem začínám chápat některé souvislosti. Začínám chápat, co tomu mému prvnímu miminku chybělo. Teprve teď jsem pochopila, jak můžu přispět k tomu, aby byl ten malý rošťák šťastný.

My jim to před očima bereme a ještě na ně hrozíme prstem

Tato malá miminka jsou tak šťastná, že se konečně dokážou pohybovat, že se konečně dokážou doplazit k tomu, co tak strašně potřebují ochutnat. A my jim to před očima bereme a ještě na ně hrozíme prstem.

Situaci mi pomohl vyřešit můj starší tříletý syn. Moc rád si hraje s legem a je moc rád, když si hraju s ním. A tak si společně sedneme na koberec a tvoříme z kostiček. Kolem nás je vždycky za chvíli pořádný "bordel". Ale právě z tohohle nepořádku je nadšený mladší synek. A tak si hrajeme všichni spolu a každý po svém. Se starším zachraňujeme kočky ze stromu a pořad dokola hasíme oheň. A ten mladší mezitím vším leze a ochutná, co se mu líbí. Podotýkám, že si hrajeme s legem Duplo. Takže všechno je dost velké, aby se neudusil a nesmí mě děsit nějaké bacily. Pak je to pohoda, kterou jsem s jedním dítětem nezažila.

Moje druhé dítě nezajímají miminkovské hračky. Potřebuje prozkoumávat všechny ty autíčka, sanitky, policajty a hasiče. A je šťastný, že se může aspoň trošku podílet na hře se svým velkým bráchou. A mě zase nezajímá, co strká do pusy. Jsem ráda, že si doleze k tomu, co potřebuje a že si chvíli hraje sám. A tak jsme všichni spokojení.

Vím, že teď je vše jednodušší i tím, že jsem mnohem klidnější a vyrovnanější. A šíří se to i na moje děti. Ale paradoxem zůstává, že s druhým dítětem se mi vlastně ulevilo.

Akorát mě mrzí, že první děti mají tu smůlu, že se na nich učíme.

VSUVKA: Toto jsem napsala asi před týdnem. Chvíli to opravdu byla idylka. Teď ale už malému nestačí jen zkoumat hračky, se kterými si nikdo nehraje. Chce si hrát s námi. Chce se zúčastňovat. A tím vzniká další problém. Jak naučit hrát si tříleťáka a mimino dohromady? O tom zase někdy příště ;)

Tak vidíte, jak to chodí v tom mateřství. Když už si myslíte, že něco zvládáte, přijde další překážka a vy se musíte učit znova. Ale to asi každá moc dobře znáte.

Pokud chcete, napište mi, co vás trápí. A budu moc rada za sdílení.

Jsem tady pro vás.

@kudrnatamamacz