Jak jsem se zase cítila jako hrozná matka

Znáte to? Nebo se raději chováte podle nepsaných všeobecných pravidel ostatních maminek? Prostě děláte jen to, co se má? To, co někdo stanovil jako normální. Nebo si dovolíte být sama sebou a dáváte prostor i vašim dětem?

S prvním synem jsem byla dost vyjukaná máma. Snažila jsem se nevyčnívat a zapadnout v davu. Měla jsem sice svoje názory na kojení, očkování nebo výchovu dětí, ale nechtěla jsem se pouštět do konfliktu. A tak jsem raději mlčela. Postupem času jsem přišla na to, že mě to vyčerpává a že prostě potřebuji být sama sebou. Nikomu své názory nevnucuji, ale pokud se zeptají, odpovím, jak to mám já. Už se za to nestydím. Už se za sebe nestydím. Je to osvobozující. Ale pozor, má to i svou temnou stranu síly :-)Už jsem na to skoro zapomněla. Syn vyrostl a začal se chovat "normálně". Sice na ostatní děti občas vrčí, hodně ječí, rychle běhá, všude leze, chvíli neposedí, všechny zdraví, se všemi se baví, nebojácně se dotazuje. Ale už nějak vystupuje sám za sebe. A mě kvůli jeho chování už nějakou dobu nikdo nekonfrontoval. Nebo mi to už nedávají tak okatě najevo. 

Dnes jsme ale byli na hřišti a protože můj mladší syn nevydrží v kočárku, opovážila jsem se ho dát na zem.

Mladší syn je velice živé a šťastné dítě. A od té doby, co leze, je ještě šťastnější. Dokáže se dostat za vším, co ho zajímá a má z toho ohromnou radost. Takže vám asi nemusím vysvětlovat, jaké měl jiskřičky v očích, když jsem ho konečně nechala lézt po hřišti. Celou zimu trpěl u mě v náruči a mohl se jen dívat. Najednou mohl všechno, co chtěl: Konečně! Konečně jsem tady a můžu sem i tam. Na tohle si sáhnu. Tohle raději i ochutnám. A ještě musím rychle prozkoumat támhleto a tohleto...

Rejdil po hřišti jako fretka a nemohl se zastavit. Radostí úplně zářil. Za to ty maminky kolem nás... Propichovaly mě odsuzujícími pohledy. Pomalu ale jistě ve mě vyvolávaly pocit toho, že jsem hrozná matka.

Teď večer mi to už přijde úsměvné, ale odpoledne na tom hřišti mi opravdu po dlouhé době nebylo dobře.

A jak poznáte hroznou matku? Hrozná matka nechává své batole lézt po studené zemi. Nechává ho strkat do pusy kamínky nebo bláto. Hrozná matka ale také nedostatečně obléká svoje děti. Nechává je běhat bosé, skákat v kalužích nebo jezdit v kočárku na stojáka.

Určitě byste dokázaly vymyslet i mnoho dalších příkladů, kvůli kterým vás ostatní odsuzují. Nebo jsem poslední hrozná matka?

Myslím, že každá to máme jinak. Každá máme hranici toho, co je pro nás normální, jinde. Vlastně jsem za to i ráda. Jsem moc ráda, pokud se se mnou někdo podělí o své zkušenosti. Ráda si to poslechnu. Ráda se i něco přiučím. Ale vždycky se to snažím neodsuzovat.

Nemusíme se navzájem chápat. Ať si to každý dělá po svém. Ale prosím o respekt ✌️ 

Napište mi, máte podobné zkušenosti?
@kudrnatamamacz

PS: Můj život mámy zatím jde dál. A musím fungovat, jako by se ve světě nic nedělo. Rodina to potřebuje. Děti mě potřebují. A tak jsem se rozhodla i dál psát. A záleží jen na vás, jestli budete mít chuť a sílu to v téhle době číst.