Jak uspávám svoje děti

Koukám, že můj článek o sexu vás moc nerozesmál. Tak zase něco korektního :-)
Nedávno jsem dostala dotaz ohledně uspávání svých dětí. Tak tady je malá ochutnávka toho, jak to máme my.

Moje děti jsou experti na spaní: odmalička spí přes den málo a v noci špatně. Ten starší začal pořádně spát až kolem dvou let, když mu vyrostly všechny zuby a když jsem ho přestala kojit. Ten malý donedávna spal krásně. Kolem osmé jsem ho dala spát a s malými přestávkami na kojení spal až do rána. Nic takového jsem předtím nezažila a moc jsem si to užívala, ale asi jsem to zakřikla. Před dvěma měsíci mu začaly růst zoubky a spánek se zhoršil. Ale o tom jsem už psala minule.

Naše děti s námi spí v jedné velké posteli 

S prvním synem jsem pochopila, že pro nás dětská postýlka nemá smysl. Abych se trochu vyspala, začal spát s námi v manželské posteli. Když se narodil druhý syn, postel jsme zvětšili ještě o jedno lůžko. Naše děti s námi tedy spí v jedné velké posteli, která má z obou stran zábrany. Postupem času jsme dospěli k tomu, že my dva s manželem spíme uprostřed. Starší syn pak spí na straně manžela a miminko u mě. To je pro nás po dlouhé době velká výhra, protože se s mužem můžeme k sobě konečně v noci přitulit. Dokud spal starší uprostřed, tak to dlouho nešlo.

No a jaký mám systém uspávání? Pomáhá mi můj hodný manžel. (Minule jsem si do něj trochu rýpla, tak to teď musím napravit. Bez něj bych některé věci těžko zvládala. Ale to třeba zase jindy) 

Kolem sedmé jdu s malým spát. Mezitím manžel vykoupe staršího a vplíží se za námi. Lehnou si vedle nás a pustí si na mobilu nějakou mluvenou pohádku. Zrovna teď, už snad posté, posloucháme O Koblížkovi. A po krátkém přemlouvání hezky společně usneme :-)

To je taková ideální situace, která se ale málokdy povede. Obvykle jeden nebo druhý nechtějí usnout. A je náročné to s nimi v klidu zvládnout. 

Když ten starší nechce spát, hrajeme hru na spánek. Neříkáme mu: "Koukej spát nebo okamžitě spi!" To nemá smysl. Funguje nám: "Budeme předstírat, že spíme. Zavři očička. Máš je zavřené? Mám. Tak a ještě zavři pusinku. Máš ji zavřenou? Mám. Tak a už nemluvíme a budeme předstírat, že spíme." Má to jednu nevýhodu. Obvykle dřív usneme my, než náš syn. 

Tímto způsobem to ale jde řešit až se staršími dětmi. Problém je hlavně s těmi malými. Tam ještě žádné pohádky ani domlouvání nefungují. Hlavně, když začnou lézt. Jsou unavené a potřebují spinkat, ale nemůžou se zastavit. Já oba kluky uspala u prsa. Jinak mi to nešlo. Lehli jsme si spolu do postele. Já si je přitulila k prsu a oni se postupným ududláním uspali. Pak šlo i hezky odejít. Nemusela jsem je nikam odkládat a riskovat, že se zase vzbudí.

Někdy ale neodhadnu, jestli je synek už dost "na spaní". Nakojí se a začne blbnout. A tak ho nechávám, aby se unavil, jak potřebuje. Jen ho kontroluji, aby nespadl z postele. Někdy to trvá i hodinu, kdy leze sem a tam a není k zastavení. V těchto chvílích jsem byla dříve nervózní a vzteklá, že pořad nechce spát. Dnes si pustím do sluchátek nějaké povídání a jsem v klidu. Vím, že můj vztek ničemu nepomůže.

Také hodně pomáhá, když jdu uspávat s tím, že už nic nepotřebuji stihnout. Pokud mám v hlavě, co vše ještě musím udělat, dítě zákonitě ne a ne usnout. Mám pocit, že to ty děti cítí a pak prostě jen tak neusnou.

Uspávejte svoje děti, jak to vyhovuje vám. Najděte si vlastní způsob a poslouchejte svoje děti. Nedělejte si výčitky z toho, že to neděláte podle příruček. Najděte si svoji cestu.

Tak uspávaní zdar a nám sílu.

Jak uspáváte vy? Napište mi.
@kudrnatamamacz

Pokud se vám článek líbí, budu moc ráda za sdílení.