Jak uspat miminko?

Svého prvního syna jsem uspávala u prsa. Jinak mi to nešlo. Nevěděla, jsem jak jinak. Všechny osvědčené recepty, o kterých jsem se dočetla, nefungovaly. Zkoušela jsem ho houpat, ale hlavně ne v náručí, aby si na to nezvykl. Zkoušela jsem mu zpívat. Zkoušela jsem ho udrndat v kočárku. Jediné, co fungovalo, bylo ho ukojit v náručí. 

Šátek jsem tenkrát ještě neznala. A tak jsem kojila a trpěla pocitem toho, že to nezvládám, že jsem špatná matka, když neumím dítě správně položit do postýlky a správně mu poručit, aby zavřelo oči a hezky a dlouho spalo až do rána. Moje dítě odmítalo dudlík a k uklidnění a uspání prostě používalo moje prsa. Připadala jsem si jako živý dudlík. Připadala jsem si, že jako máma jsem zklamala.

Jak to ty mámy dělají? Jaké kouzlo používají? Nikde jsem se toho nemohla dopátrat. Všude jen psali: Nepoužívejte kojení k uspávání. Nezvykejte dítě na vaší náruč. Pozor, rozmazlíte si ho.

Mám pro vás dobrou zprávu. Dítě do jednoho roku určitě nerozmazlíte. Vaše dítě potřebuje vaši náruč. Je úplně normální, když usíná u prsa.

Tohle všechno jsem pochopila až se svým druhým synem. On byl jiný. Chtěl mít svůj prostor, nechtěl dudlík, ale ani nepotřeboval prso. Lehli jsme si spolu do postele, on se napil, odtrhl, chvíli na mě koukal a pak zavřel oči a usnul. Když se v noci vzbudil, stačilo mu, že mě nahmatal, že jsem byla poblíž.

Budu se opakovat, ale musím to napsat: každé dítě je jiné. A každé potřebuje jiný přístup. Některé děti potřebují svoji postýlku a svůj klid. Jiné zase náruč matky a spát s ní v posteli. Některé chtějí dudlík, některé usínáčka a některé se nespokojí s ničím jiným než s prsem. Můžete s tím bojovat, můžete se snažit své dítě naučit něco jiného, ale to je asi tak vše, co se s tím dá dělat. Možná jen docílíte toho, že vaše dítě rezignuje. Nebude chápat, proč ho opouštíte a začne se postupně spoléhat samo na sebe. Přestane vám věřit.

Naučit dítě spát samotné v postýlce, pokud na to není stavěné, je dlouhá cesta plná hořkých slziček. A výsledek není zaručený. U prvního jsem se o to marně snažila a docílila jsem jen toho, že se na mě syn ještě více upnul. Dodnes je velice citlivý, možná až přecitlivělý. Dodnes potřebuje mámu, i když se mu cokoli stane. Stačí se ťuknout do ruky, propukne v tesklivý pláč a nepomůže nic jiného než máma. Každé dítě je jiné. Moje první dítě je holt od narození citlivka a vše potřebuje jinak. A jaké bude to druhé? To se zatím pořád učím...

Když jim nedáte, co potřebuji, přestanou vás potřebovat, přestanou vám věřit.

Čím dříve pochopíte, co vaše dítě vyžaduje a přijmete jeho požadavky, tím rychleji se sžijete a budete mít klid.

Smiřte se s tím, že některé děti prostě položíte do postele a ony spí. Ano, opravdu takové děti existují, ale pozor, není to žádná zásluha matky. Prostě to tak mají. A jiné zase potřebují ukojit a také s tím nic moc nenaděláte. Když jim nedáte, co potřebuji, přestanou vás potřebovat, přestanou vám věřit. A přetržená důvěra se moc těžce slepuje a může z toho být velký problém do budoucna.

Uspávejte svoje děti, jak to vyhovuje vám. Najděte si vlastní způsob a poslouchejte svoje děti. Nedělejte si výčitky z toho, že to neděláte podle příruček. Najděte si svoji cestu.