Mateřská školka: nutnost pro děti nebo úleva pro mámy?

Vím, že se tímto tématem opět pouštím na tenký led a dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám něco napsat. To bych ale nebyla já, kdybych zůstala stranou, a tak píšu 😊

Proč si myslíme, že naše děti tak moc potřebuji být ve školce? Není to jen naše přání? Nejsou školky jen úlevou na to, abychom mohly být chvíli samy my mámy?

Pro mě je školka skoro hrůzostrašné slovo. Mám strach hlavně z toho, že mě zase bude ovládat nějaký systém. I když už jsem dospělá, stejně mě to nutné přizpůsobování děsí.

Také je pro mě hrůzostrašné skoro každé vyprávění současných rodičů. Nejčastěji slýchám o tom, jak děti už skoro nebrečí. O tom, že si po počátečním - asi dvou měsíčním - brečení zvykly. O tom, jak se za nimi sotva zavřou dveře školky a už slýchají věty typu: klidně si breč, tady ti to nepomůže. O tom, že je super, že tyhle instituce existují a že tam můžeš děti odložit a na chvíli si odpočinout.

Poslední kapkou pro mě snad byl článek od Zdeňky Šíp Staňkové @detijsoutakylidi o záchodech ve školkách. Uff 😔

Já sama vlastně nemám na školku žádné špatně zkušenosti. Ale je pravda, že jsem tam moc nechodila 😁

Ale proč mám z ní takovou hrůzu dnes? Děsí mě ta pravidla. Protože ne jen děti, ale najednou to všechno musí zase dodržovat i rodiče. Ráno vstávat s budíkem, přivést děti na čas, vyzvednout je včas, koupit ty "správné" bačkorky, mít dítě "správně oblečené", "správně vychované", respektovat jejich jednání s dětmi, jejich režim, jejich stravování...

Nechci zase dělat něco, jen protože mi to někdo nařídí. Nechci, aby výchovu mých dětí převzal někdo jiný. Nechci svoje děti odkládat. Nechci, aby si musely zvykat na něco, co jim vadí.

Že je to život? Ano, to nás vždycky učili a to se jim podařilo natlouct nám do hlavy. Ale já s tím nesouhlasím. Život přeci muže být krásný. Vždycky máme volbu a vždycky se můžeme rozhodnout pro změnu.

A co nás naučili ve školkách? Naučili nás, že když pláčeme, nikdo nás neposlouchá. Že nemáme mít vlastní názor. Že se musí poslouchat falešné autority. Že když se nám něco nelíbí, nemá cenu domlouvat se nebo hledat řešení. Naučili nás, že se musíme přizpůsobit a vydržet to.

Já tohle pro svoje děti nechci. Naopak.

Jsou od přírody zvědavé a zvídavé. Starší syn, když má problém, sám hledá řešení, jak by to šlo jinak. Nechci to v něm zabít a zadupat. Chci ho v tom podporovat.

A že se děti potřebují socializovat? Jedna moje kamarádka trefně označila tento způsob socializace ve školkách za ochočování. Moje děti mají tolik kontaktu s ostatními, kolik chtějí. Na to nepotřebují školku.

Ale tohle jsou moje důvody, proč mé děti nechodí do školky.

A co vy? Jak to máte vy?

Já si myslím, že dětem je doma s mámou nejlépe. I když s nimi nemaluje, nezpívá nebo si nehraje. Ale otázka je, jestli mámám není lépe, když šoupnou děti do školky. Já vím, máme aspoň chvíli klid samy na sebe nebo na práci. Samozřejmě, to je také někdy potřebné. Ale myslím si, že je hodně důležité si uvědomit, jestli je vaše dítě schopné to zvládnout, jestli si to nebudete vyčítat vy a co vám odloučení a pravidla instituce přinesou do budoucna.

Vím, že jistě namítnete, že dnes už je i plno přátelských školek na jiné vlně. A nic není černobílé.

Ano, máte pravdu. Takže jak z toho ven?

Zjistěte si informace, jděte se do školky s dětmi podívat, poraďte se s vaším já, poraďte se s vašim dítětem, partnerem a najděte společné řešení, které vám bude všem vyhovovat.

A až se vás zase někdo zeptá: proč vlastně vaše dítě ne/chodí do školky? Budete umět v klidu odpovědět. Budete mít to svoje PROČ. A už vás to nerozhodí.

Krásný den!

Kudrnatá máma