Moje poslání
Dnes nemůžu psát nic jiného, než o naší krásné sobotě. Ještě teď jsem plná euforie.
Už jsem asi psala, že jsme s manželem rozjeli projekt Popiko a co to asi je. Už se o tom tady nebudu zmiňovat. Koho to zajímá, ten si to určitě rád najde. Tady chci psát o sobě a o tom, jak zvládám každodenní strasti s dětmi. Na druhou stranu Popiko teď neodmyslitelně patří do mého života, tak to budete muset občas vydržet 😉
Co o mě asi ještě nevíte, je, že jsem bývalý skaut/pionýr. Odmalička miluji všechna zvířata, brouky, ptáky, ale hlavně kytky a stromy. Ta láska k přírodě, k šumícímu lesu, k luční louce, k zurčícímu potoku je nějak hluboko ve mně.
Dokud to šlo, měla jsem i svůj oddíl malých trpaslíků. Moc ráda jsem jim formou her předávala, co jsem se naučila. Vymýšlela jsem pro ně různé bojovky. Jezdili jsme spolu do přírody. Vařili na ohni a spali pod širákem.
Pak se něco stalo a já se změnila. Holka z lesa zmizela. Potřebovala jsem město, obchoďáky, kulturu, cestování. Potřebovala jsem se posunout dál. Potřebovala jsem hledat samu sebe v jiném prostředí.
A to se povedlo. A jsem za to moc vděčná.
Vše, co bylo, už bylo. A mělo to tak být. Vše, co bude, k tomu se neupínám. Důležité je vše, co mám teď. To je můj svět. V tom žiji.
A proč to všechno píšu?
K tomuhle krátkému zavzpomínání mě přivedl právě sobotní jarmark.
Byl to jarmark v rámci dětského dnu na zámku v Bělé pod Bezdězem, který pořádal @belamarket. (Ještě jednou moc děkujeme za pozváni.)
Jarmark byl na téma V souladu s přírodou. Vše bylo do nejmenších detailů promyšlené a krásně naplánované. Myslím, že si to děti i rodiče užili.
Pro mě bylo super, moci strávit celý den s mým mužem a dětmi a zároveň u toho dělat, co mě baví. A to dělat, co mě baví, znamená zároveň práci, co mě živí.
Bylo krásné být zase ve skupině lidí, které zajímá příroda. Bylo nabíjející ukazovat dětem svět broučků. Bylo skvělé moci těm zářivým očím vysvětlovat, kdo je včelka samotářka a proč nás potřebuje. Bylo legrační sledovat mého syna, jak pomáhá ostatním dětem. Bylo naplňující pozorovat manžela, jak učí kluky správně chytit kladivo a zatlouct hřebík.
Bylo neuvěřitelně úžasné zjišťovat, že Popiko, ta naše myšlenka, funguje a že to má smysl.
Znovu jsem si uvědomila, že mé poslání, jak se dneska rádo říká, je pomáhat a předávat svoje znalosti. Už nějakou dobu jako Kudrnatá máma mluvím s maminkami a k maminkám. Ale jsem moc ráda, že se moje cesta pomalu začíná stáčet zase i k dětem. A že tam ta zapálená holka z lesa pořad je.
Krásný den!
Kudrnatá máma
PS: Už znáte své poslání? Už víte, co vás opravdu baví a co vás i uživí? Nebo ještě potřebujete být "jenom" máma? Nebojte se, buďte máma a až to budete potřebovat jinak, přijde to samo.
A pokud hledáte a potřebujete pomoc, využijte moji nabídku 30 nezávazných minut. Nebo mohu doporučit dvě úžasné bytosti Aneta Uhrová a Kateřina Machek.
