Můžu vozit? Půjčíš mi ho?

Také jste se někdy určitě setkaly s touto prosbou. Co jste odpověděli? Ano, jasně. A byli jste rádi, že máte od mimča na chvíli klid? A nebo ve vás tato prosba vzbuzuje obavy?

Já jsem ten druhý případ. Já jsem své děti nerada komukoliv půjčovala. A vždy když jsem na tuto otázku vznesla zápornou odpověď, sklidila jsem nevraživý pohled. Proč lidem přijde tak divné, když máma nechce půjčovat svoje dítě? A proč jim přijde tak samozřejmé, že si ho můžou půjčit?

Já sama jsem to udělala asi dvakrát a vždy jsem toho litovala. Ale na druhou stranu moje děti jsou abnormální. Moje děti mají oba svoje osobité názory na kočárek.

Starší syn byl vyloženě nosící typ a kočárek vzal na milost asi až ve třičtvrtě roce. A to podotýkám, že v něm jezdil na stojáka. Sedět jsem ho v něm za žádnou cenu nepřiměla. Můj druhý syn, když překonal zdravotní problémy po porodu, tak v kočárku i usnul. Ale někdy jsou to pěkné obstrukce. Musím odhadnout, kdy je unavený, nebo kdy chce koukat. Často v kočárku pláče. Musím ho chvíli nést nebo nakojit a pak vymýšlím další strategii. Často ale vezu kočárek v jedné ruce a dítě v druhé ruce a jedeme nejrychlejší cestou domu. Celou cestu při tom sleduji pohledy kolemjdoucích, kteří si ťukají na čelo a nechápou.

Bez nosícího šátku ani na krok

Teď už jsem chytřejší a vždy mám s sebou připravený i nosící šátek. Pohledům ale stejně neujdu a často ani dotazům ve stylu: Co to máte v tom kočárku?

A proč to píšu? Zrovna včera jsem potkala paní, co vezla kočárek a v něm plačící dítě. Později jsem se dozvěděla, že to nebyla jeho maminka. Paní byla klidná a pláč ji nijak nevadil. Prostě v klidu vezla kočárek a drndala. A v kočárku se zalykalo dítě. Mně se při tom pohledu svíralo srdce

Vím, že to máme každá nastavené jinak. A třeba měla hlídačka přesné instrukce od maminky dítěte. Ale pro mě tohle byla vždy hrůzostrašná představa. Moje plačící dítě a osoba, která si v klidu vozí a nedbá na to, že dítě tím pláčem něco naznačuje.

Ale samozřejmě, že jsou i děti, které klidně spí hodiny a nic je nevzbudí. Pak to asi jde. Ale stejně. Dáváte to, že vám někdo někde jezdí s miminkem a vy nevíte, co se s ním děje?

Myslím si, že mámu nikdo nenahradí a každý jiný bude méně citlivý k potřebám toho tvorečka.

A držím palce s kočárky. Nosit je krásné, nejkrásnější, ale moci toho malého závisláčka na chvíli odložit není vůbec špatné.

Pokud chcete, napište mi, co vás trápí.

Jsem tady pro vás.