Nějak ta tvoje výchova nefunguje…

Také vás občas partner oznámkuje podobnou větou?

Kdysi dávno, když jsme řešili s manželem, jak budeme vychovávat našeho prvního syna, přemluvila jsem ho, ať se zkusí podívat na věci z jiného úhlu a dáme společně šanci něčemu novému. Nechtěla jsem pokračovat v tom, jak se děti vychovávali dříve. Měla jsem na to vlastní názor. Ale manžel měl bohužel také svůj. Nebyli jsme za jedno a tenkrát kvůli tomu mezi námi vznikalo dost nesouladu. Po mnoha večerech plných diskuzí, hádek a nejrůznějších argumentů jsme se nakonec shodli na té naší verzi výchovy.

No, píšu, že shodli, ale jak je patrné z titulku, asi to byl jen můj dojem. Vždy, když se vyskytne nějaký problém a dítě se chová po svém, tzn. jinak než je běžné, tak se pokaždé naplňuje noční můra všech otců: z jeho chlapečka se postupně stává rozmazlený nevychovanec.

A co v takové situaci pomůže? Najít viníka. A kdo za to může? No přeci, máma. Máma dělá z dětí nevychované spratky a máma schválně kazí vše, co se ten rozumný táta snaží napravit 😉 To byla ironie a nadsázka, pokud to nebylo patrné. Samozřejmě také paušalizuji, ale opak toho se stává málo kdy.

Já vím, je to těžké a každý máme svou pravdu a navíc je moc těžké se navzájem pochopit. Jak se říká, nikdo nechodíme v botách toho druhého, abychom dokázali plně pochopit jeho jednání. Ale myslím, že se nad tím jde aspoň zamyslet a zkusit vyslechnout argumenty toho druhého.

Důležité je spolu mluvit a naslouchat. Chápu, když vás ten druhý už neslyší nebo není schopen slyšet, je to boj s větrnými mlýny.

Pokud si ale spolu dokážeme sednout a o všem si promluvit, pořád máme chuť mluvit a naslouchat, myslím, že máme vyhráno a vše nakonec zvládneme.

A pokud ne? Pokud už se neslyšíme?

Jedna moje kamarádka mě nedávno inspirovala: dělala pro svůj pracovní tým dotazník spokojenosti. A tak mě napadlo, proč něco podobného nezkusit třeba i v rodině.

Zkuste sepsat podobné a jiné otázky a dejte je vyplnit svému protějšku nebo i starším dětem, svým rodičům, kamarádům....

Co na mě máš rád/a?

Co ti na mě vadí?

Co bys v tomto roce ode mě ocenil/a?

Co pro tebe mohu v novém roce udělat?

Já vím, v praxi je to možná trochu utopie, ale jako nápad mi to přijde zajímavé. Pokud bychom si navzájem každý rok vyměnili podobné dotazníky, žilo by se nám v mnoha ohledech lehčeji.

Krásný den!

Kudrnatá máma