O tom, jak jsem zase cítila jako malá holka…

Taky máte někdy pocit, že od té doby, co jste se stala mámou, jste zároveň nesvéprávná? Že všichni ostatní kolem vás mnohem lépe vědí, jak se máte starat o své dítě?

Postupem času jsem se naučila vhodně reagovat na nevyžádané rady, nebrat si je osobně a ignorovat nepříjemné pohledy.

Přestala jsem o sobě pochybovat. A začala jsem si věci dělat po svém.

Ale jak jsem se měla přesvědčit, ještě dnes se vyskytnou situace, kdy je ze mě zase ta malá holčička, která nesmí odmlouvat.

Nedávno jsem absolvovala s mladším synem roční prohlídku. Mnohé z vás asi už napadne, co bude následovat 😁

Bohužel tam nebyla naše doktorka, a tak jsem se musela objednat k zastupujícímu lékaři. Říkala jsem si, že už jsem dostatečně zběhlá matka, že už mě jen tak nějaký doktor nerozhází.

Ó, jak jsem se zase spletla 😆

Poslední dobou mám pocit, že tyto pravidelné prohlídky jsou jenom k tomu, aby snižovaly sebevědomí nás maminek.

První faux pas nastalo hned v čekárně. Můj mladší syn sice ještě nechodí, ale potřebuje všude lézt a všechno zkoumat. To desetikilové roční mimino nevydrží chvíli v klidu sedět na klíně nebo v náruči. Vždycky mě nakonec přepere a prosadí si svou. A tak jsem rezignovala a pustila ho na zem.

Navíc v čekárně mají, jak jsem si myslela, k tomuto účelu vytvořený dětský koutek. Syn se okamžitě rozlezl, kam ho srdce táhlo. Spokojeně si lebedil u stolečku. Pak popolezl k boxíkům s hračkami a zase zpátky ke stolečku. No prostě byl hrozně nadšený z nových věcí, které mohl zkoumat. A já zase z toho, že se chvíli zabavil.

Po chvíli se mi to nezdálo a šla jsem ho zkontrolovat. Syn měl, jak jsem zjistila, úplně černá kolena i chodidla. A nejen to. Najednou ten můj čisťoučký chlapeček vypadal jako vlčí dítě někde z ulice 😁🙈

Také v sobě máme zakódovaný ten vzorec, že přeci jdeme k doktorovi, tak se musíme hezky obléci?

Naneštěstí v tom přišla sestřička, ať jdeme dál. Už nebyl čas nic čistit.

A teď to dilema: mám se omlouvat, že dítě bylo čisté, ale... Nebo začít raději útočit, ať si v čekárně občas vytřou?

Nakonec se hned při vstupu do ordinace moje bojovná nálada vytratila, zůstala ve mě jen malá dušička a já dokázala jen omluvně pípnout něco o špinavé čekárně. Doktor mě usadil pohledem a doporučil mi koupit dítěti pořádné botičky s pevným kotníkem.

Nezmohla jsem se na odpor. I když mi fyzioterapeutka před pár dny říkala pravý opak.

Následovala věta: "Už nekojíte, že ne?

Dále mi oznámil, že dítě vyjma soli a koření už muže všechno. O cukru ani zmínka.

Moc ho neprohlížel. "Dítě vidí, slyší?" A následovalo: "Tady máte termín na září. Budeme očkovat."

Vzala jsem kartičku a utíkala pryč. Neměla jsem už ani odvahu zeptat se, proti čemu ho chce očkovat.

No tak to vidíte, tady jsem vyrovnaná sebevědomá zkušená maminka, kterou rozhodí, kde jaký doktůrek 😁

Nebojte se, nepláču nad sebou. Moc dobře vím, proč jsem si to musela zase vyzkoušet.

Všechno tohle jsou naše životní zkoušky a je vlastně jedno, jak v nich odstojíme. Důležité jsou ty nepředatelné zkušenosti, které tím získáváme a které nás zase posunou dál.

Tak, jako v těhotenství nebo u porodu, je moc důležité mít u sebe někoho, komu věříte. Je důležité mít i pediatra, u kterého se nebudete cítit jako před tabulí.

Nebát se svého doktora na cokoliv zeptat, věřit mu nebo mu moci sdělit svůj názor, je dneska opravdu vzácné.

Vím, že to s námi maminkami není často jednoduché, ale někdy by trochu více empatie a porozumění hodně pomohlo.

Pokud vás zajímá, jak to vnímá pediatr, mrkněte na FB profil Pediatrie s úsměvem. Doktorka tam s humorem a grácií "poučuje" matky 👍😁 Je to moc hezky a srozumitelně napsané. Myslím, že tam najdete plno užitečných informací.

Krásný den!

Kudrnatá máma