Po porodu? Jak se vyrovnat se změnami a stárnutím

Za chvíli mi bude 39let. V mých očích je to ale už vlastně 40 😔

Nikdy mě věk neděsil a nechápala jsem lidi, co chtějí být za každou cenu mladí.

Když jsem poprvé otěhotněla, přestala jsem používat běžně dostupnou kosmetiku a začala jsem jet na vlně přírodních olejů. Přestala jsem si barvit vlasy a začala používat přírodní šampony. Bylo mi moc fajn.

Po prvním porodu se objevil první šedý vlas. Neděsilo mě to. Vytrhla jsem ho a dál si žila na svém obláčku.

Na Instagramu mě každou chvíli oslovovaly ženy s nabídkou na prodej kosmetiky Nu Skin a jiné MLM systémy. Odpovídala jsem, že nechci, že se nebojím přirozeného stárnutí. A byla to pravda.

Teď asi poslední měsíc se ve mě něco zlomilo. Přestala jsem se poznávat na fotkách a pak i v zrcadle. Už jsem neviděla tu mladou šťastnou holku, ale moji "starou" unavenou maminku.

Vrcholem všeho bylo, když si můj drahý mužíček stáhl bezvadnou aplikaci, která z vás během pár sekund udělá starou babku, chlapa, ale i mladou krásku.

Když jsem se viděla jako vylepšená třicítka, říkala jsem si, vždyť takhle vlastně vypadám, to se ta aplikace moc nepředvedla. A pak mi manžel ukázal originál - tu původní neupravenou fotku. Do očí mi hrkly slzy: to přeci nejsem já, takhle teď vypadám?

Ono to se mnou samozřejmě není tak hrozné, jak to tu líčím. Ale znáte to, otázka krásy je subjektivní. Je jedno, jak ve skutečnosti vypadáte. Důležité je, jak se cítíte. A já se najednou přestala cítit...

Najednou mě můj věk dohnal.

Měla jsem pocit, že musím něco udělat.

Prvně jsem zavolala své drahé kamarádce, že potřebuji krém na obličej. Pak jsem hned zase potřebovala krém na oči. Koupila jsem si po dlouhé době i rtěnku. A obarvila si vlasy. Sice jen nějakým šamponem, ale ta potřeba zakrýt šediny zvítězila.

A co následovalo?

Včera byl poslední den, kdy v Tescu za body dávali plyšové dinosaury. Naše babička akorát dosbírala všechny známky, a tak jsem se rozhodla, že dětem udělám radost a na otočku pro ně zajedu.

A jak to dopadlo?

Dinosaury už bohužel neměli. Ale najednou jsem byla po dlouhé době sama v obchoďáku a přímo naproti mě se na mě smály žluté kstičkované šaty. Přesně můj styl.

Nešlo odolat. Byla jsem sama. Měla jsem čas. Mohla jsem si je jít vyzkoušet do kabinky. Najednou jsem si v těch šatech zase připadala jako já. A pak mi to došlo. Nebylo to těmi šaty. Bylo to tou atmosférou. Tím okamžikem. Tím, že jsem na malou chvíli zapomněla, že jsem máma. Tím, že jsem byla zase sama za sebe. Tím, že jsem se na chvíli zastavila.

Stála jsem tam sama v malé kabince, nenamalovaná, téměř neučesaná, jen ve spodním prádle a usmála jsem se na sebe. Odpustila jsem si. Zase jsem se našla. A zase jsem se v klidu dokázala vrátit domů k těm svým malým dětičkám, jejich upatlaným ručičkám a byla jsem moc ráda, že je mám.

Honba za krásou je těžká. Můžeme na sebe napatlat všechny krémy světa, obarvit si vlasy, dojít si na plastiku, cvičit, nejíst, kupovat si krásné šaty, boty a kabelky, navštěvovat kadeřnici či kosmetičku. To vše nám samozřejmě může pomoci cítit se lépe a je fakt, že to často nějakou dobu funguje, ale...

Vydáváme mraky peněz na to, abychom se cítily lépe. A je to tak v pořádku, pokud nám to přináší to uspokojení. Zpomalíme tím stárnutí? Možná. Budeme se cítit lépe? Snad. Ale budeme spokojené samy se sebou? Budeme se mít rády takové, jaké jsme? I s těmi vráskami, šedinami a povadlou kůží? Určitě ne.

Make up to sice na chvíli zakryje, ale ráno se vždy probudíme nahé, a čisté a to co uvidíme se nám nebude líbit.

Zkuste se nad tím zamyslet. Zkuste mít rády i to, co se vám na vás nelíbí. Vždyť každá vráska je převlečený smích nad prvními krůčky našich dětí nebo bezesné noci strávené s vaším miminkem. Bříško se tolik napnulo a bylo tak skvěle, že se dokázalo zase vrátit. A že nevypadá jako na začátku? Ale pomohlo vám devět měsíců nosit možná nejednoho malého skřítečka. To je přeci zázrak.

Vím, že je to moc těžké, zvlášť v dnešní době, kdy kolem sebe vidíme samou dokonalost, nesrovnávat skoro nejde a nápady na naše vylepšení se na nás denně sypou z televize i z telefonu.

Ale zase je pravda, že pokud pro sebe aspoň něco děláme, můžeme mít hned lepší pocit jen z toho dělání bez ohledu na to, jestli ten krém nebo ty šaty tu krásu opravdu dodávají. Někdy tyhle malé drobnosti mohou pomoci dodat to potřebné sebevědomí.

Takže je to vlastně takový začarovaný kruh 😁

Hledáte zaručený recept na krásu nebo jak zvládnout stárnutí?

Ten nemám. Ten nikdo nemá. Na každého platí něco jiného.

Myslím, že je potřeba vybrat si mezi těmi extrémy. A jít, jak jinak, než vlastní cestou.

Uff, chápu, neodsuzuji a posílám vám sílu, ať tu vaši čtyřicítku jednou dobře zvládnete.

Krásný den!

Kudrnatá máma

PS: Na fotce jsem já a jen já bez příkras. A ty malé vlásky kolem čela jsou asi půl roku stará záležitost. Po porodu mi vypadalo velké množství vlasů. Měla jsem na hlavě tzv. poporodní kouty. Byla to hrůza, nevěděla jsem už, jak se učesat. No a po půl roce zase takhle začaly samy růst 😊

Tak vidíte, ne všechny změny na našem těle jsou nevratné.

Něco se zpraví samo. Na něco pomůže cvičení. Něco se dá zamaskovat. A s něčím se hold musíme smířit. Hlavní je mít se ráda.