Práce na mateřské - jde to?

Taky máte někdy pocit, že každý měsíc je jinak dlouhý? Náš červen je letos obzvláště dlouhý a náročný: oslavy, doktoři, jarmarky, výlety...

Bylo toho požehnaně. Poslední dvě červnové akce se týkaly mých květin.

Ráda o sobě říkám, že jsem zahradnice. Je to asi nejblíže mému srdci. Je mi jedno, že pod tímto zaměstnáním se lidem vybaví učňovský obor. Vysoká škola mi dala mnohé, ale zrovna titul pro mě velkou váhu nemá.

Když jsem se stala maminkou a navrhování zahrad a parků u počítače už se synem nebylo možné, začala jsem fušovat jako zahradník i do floristiky.

Vždycky se sice člověk musí něco přiučit, ale na zahradničení se mi líbí, že práce s květinami může být tak různorodá.

Jestli mě už trochu znáte jistě si zkusíte tipnout, že moje kytice nejsou klasické pugety tvořené gerberami a karafiáty.

Když se rozhodnu něco dělat, je v tom kus mě. A tak i moje kytky jsou odrazem mě samé.

Tvořím sezonní kytice. Používám, co mi vyroste na zahradě a v okolí a hlavně jezdím na květinové farmy, které se u nás už konečně začínají rozrůstat.

Takže, když floristika, tak ta živá a čistá. Žádné chemické květiny dovážené přes půl světa.

Věděli jste kolik chemie se použije na vypěstovaní řezaných květin v Africe, Americe nebo Holandsku? To jsou právě ty květiny, které najdete na pultech klasických obchodů.

No nic, už vás nebudu trápit jedním z mnoha ekologických problémů naší planety. Kdo by chtěl vědět víc, mrkněte třeba na krásný článek, který napsala Míla z Kytky od potoka:

https://www.kytkyodpotoka.cz/l/uz-nechci-kvetiny-z-afriky/

A kdo by chtěl vědět, jak váže kytky máma s dvěma dětmi, čtěte dál 😉

Výzdobu na svatby jsem začala dělat, když prvnímu synovi byly asi dva roky. Hodně věcí s ním už šlo zorganizovat a docela tenkrát i hezky v noci spinkal. Takže přes den jsem trhala květiny na farmě. Syn tam byl se mnou a vždycky jsme to hezky zvládli. No a večer, když usnul, jsem tvořila.

Nešlo to zvládat každý víkend. Ale pár svateb za sezonu bylo fajn. Bylo to příjemné vytržení z našeho stereotypu a milé finanční přilepšení.

Loni s malým, v červnu narozeným miminkem, jsem tuto činnost přerušila.

A letos, aniž bych plánovala návrat, se na mě obrátily dvě milé duše. Ráda jsem souhlasila a těšila se na novou práci.

Tedy, uff. První svatbu mám za sebou.

Se dvěma dětmi to už nebyla taková pohodička 😆 V určitém okamžiku jsem myslela, že se půjdu za vydělané peníze někam opít nebo na chvíli odjedu na konec světa, kde nebudou žádné děti 😆

Ale dnes už jsem si to zpracovala. Mám plán a poučení pro příště.

I když teda na to, že vám čtyřletý syn při odjezdu začne plakat, že potřebuje kulicha a nákrčník v třicetistupňovém vedru, že jinak nikam nepojede, opravdu dopředu nemyslíte 😆🤣

A tohle moje dítě chodí bosé malém i v zimě. Některé věci jsou holt mezi nebem a zemí. Některé věci prostě nejde předvídat. Některé věci musíte umět mistrně zimprovizovat 😉

A to je na tom mateřství vlastně tak těžké a zároveň tak zábavné.

Děti jsou prostě nevyzpytatelné. A to je krásné. Už teď se moc těším, co si na mě zase vymyslí příště.

A jestli s nimi jde i pracovat? Když člověk chce, jde všechno. Otázkou je, za jakou cenu. Pokud z toho jste unavená, děti nešťastné a manžel rozmrzelý, tak to podle mě nestojí za žádné peníze. Žádné peníze už vám nevrátí chybějící okamžiky s vašimi malými dětmi. Žádné peníze vám nevrátí spokojenou rodinu.

Vše chce dělat s rozvahou a přemýšlet, co vám to přináší a proč to vlastně děláte.

Tak krásný den!

Kudrnatá máma