Proč další MAMA blog?

Nedávno jsem byla mezi řádky nařčena kamarádkou, že jsem založila další mama blog. Že podobných věcí je jako hub po dešti a že to svět už nemá zapotřebí. Na druhou stranu mě také přirovnala k blogu Krkavčí matky, což mě hodně potěšilo. Krkavčí matka, kdo ji neznáte, je totiž paní spisovatelka s velkým S.

Nechci kvůli tomuto příspěvku přijít o kamarádku, ale jak se říká: výzva přijata. A také mě napadlo, že možná máte v sobě podobné pochybnosti, proto jsem se vrhla do psaní.

Já jsem nikdy na sociálních sítí nebyla aktivní a vlastně jsem nechápala, proč mají lidé potřebu se veřejné ostatním svěřovat. Kdyby nebylo platformy SCUK, kvůli které jsem si musela založit svůj profil, možná bych neměla FB dodnes.

Když už jsem měla svůj profil, začala jsem sledovat "FB celebrity" a ano mimo jiné i moji oblíbenou Krkavčí matku. Postupem času mi ale začalo vadit trávit tolik času sledováním cizího obsahu a zatoužila jsem mít něco vlastního.

V sobě jsem cítila silnou touhu tvořit, ale moje fyzická síla a časové možnosti už na to nestačily 

Abyste to správně pochopily. Musím se trochu vrátit. Už jsem vám psala, že jsem na mateřské chtěla pracovat a že mi to nešlo a že jsem záviděla všem, co to zvládli. Už jsem ale nestihla napsat, že jsem se vždycky snažila úspěšně či neúspěšně něco dělat. Vařila jsem šťávy, založila si doma nákupní skupinu SCUK nebo dělala květinovou výzdobu na svatby. Vždy podle toho, co mi děti, manžel nebo moje síly dovolily. Se dvěma dětmi to pak najednou ustalo, už nešlo dělat skoro nic. Zajímavé bylo, že uvnitř v sobě jsem cítila silnou touhu tvořit, ale moje fyzická síla a časové možnosti už na to nestačily. Asi to znáte. Malé mimčo vás zase vrátí zpátky. Zase trávíte hodně času u kojení a uspávaní. A co v těchto chvílích můžete dělat? Co jiného, než koukat do mobilu nebo možná něco poslouchat ve sluchátkách 😊

A tak jsem se rozhodla spojit svoji vášeň ke psaní, využít čas u kojení a touhu seberealizovat se. Nakonec po dlouhém vymýšlení vznikl můj projekt Kudrnatá máma.

A proč píšu pro mámy? Rozhodla jsem se psát o tom, co znám. Mohla jsem sice psát i o zahradách, ale toho je dnes také už tolik. Navíc jsem cítila, že to moje téma je už jiné. Že už jsem jiná než jsem byla před dětmi. Zahrady jsou a vždy budou moje láska, ale mateřství je teď můj život. A tak jsem se rozhodla psát a snad i pomáhat maminkám jako jsem já. Nechci, aby to vypadalo namyšleně, ale mám pocit, že umím poslouchat a že mám dar vcítit se do ostatních. A proto vzniklo i on-line poradenství - něco jako kamarádka na telefonu. Ale určitě se nestavím na úroveň psychoterapie nebo psychologické poradny. Mám pokoru vůči těmto odborníkům. Nicméně věřím, že i mé schopnosti si najdou své místo a své posluchače.

To, že jsem sice celoživotní ale pořád jen samouk a nemám na to žádný papír, mě vždy brzdilo. Nedokázala jsem být sama sebou. Bála jsem se kritiky odborníků.

Teď s druhým synem se něco změnilo a našla jsem v sobě sílu začít dělat to, co mě baví. Sebrala jsem všechnu odvahu a vylezla s tím ven. Byla to dlouhá cesta dostat se až sem. Stálo a stojí mě to pořád dost sil, ale naplňuje mě to. Kdybych navíc mohla pomoci i jen jedné jediné mamince, tak to pro mě má smysl.

Takže, milé maminky, pište blogy, malujte, zpívejte, hrajte na piano, cvičte jógu, pište kuchařky, vyrábějte sýry, pečte dorty, vařte marmelády, tancuje, foťte. Dělejte, co vás baví a nenechte se zastrašit tím, že někdo jiný má vyšší kvalifikaci, více zkušeností nebo že už to dělá každý. Každý je totiž jiný a každý má svůj přístup. Každý si najde svoje publikum.

A tak vás vyzývám a podporuji: nebojte se, prostě tvořte. Třeba vás to jednou bude živit a třeba z toho bude jenom příjemný koníček, který vás bude naplňovat.

A proč píšu tyhle řádky? Ani ne tak kvůli sobě, já už si těmito fázemi pochybování o sobě prošla. Spíš mě napadlo, že mnohá z vás může být v podobné situaci a váháte zda jít na světlo světa se svým posláním. Já říkám: nebojte se a určitě do toho běžte. Ale věřte, že pochybovači to budou stále, důležité je, že najdete svůj směr a budete žít svým posláním.

Buďme šťastné mámy a buďme samy sebou, ať už to znamená cokoliv.

PS: Kristi, nezlob se na mě za tento článek, prostě to muselo ven 😊