Proč dělat, co vás baví?

V sobotu, když jsme se vraceli z výletu, jsme se velkou náhodou seznámili se super rodinou. Dnes už vím, že to nebyla náhoda. Některé věci se vám prostě dějí záměrně.

Nakonec jsem zjistila, že maminka se jmenuje také Zuzka a je také zahradnice. Navštívili jsme jejich domeček a kouzelné skleníky. Děti si spolu hezky hrály, chlapi - také oba zahradníci - se bavili o výrobě jejich oblíbeného cideru a já se Zuzkou jsme debatovaly o dětech, porodech a kytičkách. A přitom jsme vybíraly sadbu na moje záhonky. Znáte to, taková ta mámovská pohodička, která se podaří jednou, maximálně dvakrát za mateřství 😁😉

Domů jsem odjížděla nadšená a nabitá. A navíc jsem si vezla plné auto sazeniček. Euforie mě však doma rychle opustila. Při pohledu na moje zanedbané a plevelem zarostlé záhonky se mi chtělo brečet. Hned jsem si uvědomila, jak jsem se zase nechala unést a přecenila svoje síly.

Naštěstí mám skvělého může, který mě v tom nenechal. Tak jsme na to byli dva. Teda vlastně čtyři - dvě děti a dva dospělí. V praxi to znamenalo, že jeden hlídal a usměrňoval děti, které chtěly pomáhat a druhý plnohodnotně pracoval.

Manžel mi tedy zryl všechny záhonky, přeházel kompost a navozil zeminu do květináčů. Já jsem pak s dětmi už jen sázela a zalévala. A to už se dalo hravě zvládnout. Do večera byly všechny sazeničky na svém místě. Dětskou dychtivost nevydržela pouze jedna zlomená kedlubna a pár rozsypaných semínek.

Ale děti, i ten malý, byly nadšené. Hrabičkami urovnávaly záhonky. Lopatičkami dělaly díry pro rostlinky a konvičkami vše zalévaly. Ten starší to vzal zodpovědně a důležitě instruoval malého bráchu. Ten mladší byl zase rád, že ho velký brácha přibral do hry a snažil se ho napodobovat. A já byla ráda, že se děti baví a snažila jsem se rychle zasázet, co jim vypadávalo z ručiček 😁

Společnými silami jsme to zvládli. Jupííí.

Teď chodíme rostlinky každý den zalévat a učíme se je poznávat. A už se moc těším, až začneme ochutnávat. Tedy, jestli je dříve neochutnají naši lační slimáci 😁😁 Ale i to je život, který si děti musí osvojit.

Letos jsem myslela, že se na zeleninu úplně vykašlu. Byla jsem po zimě nějaká unavená a na všechno líná. Znáte to? Takový ten pocit, že něco musíte a vůbec se vám nechce. Tak přesně to jsem měla.

A tak jsem si řekla, že nic nemusím, budu dělat jen to, na co mám chuť a sílu. A že se svět nezboří, když letos nebudou domácí ředkvičky nebo rajčata.

Moje rozhodnutí mě uklidnilo a ulevilo se mi. Přestala jsem řešit, co všechno bych měla a soustředila se na to, co mi dává sílu.

No a vidíte. Už mám zasázeno. A s jakou chutí jsem se na to vrhla.

Některé věci prostě jen potřebují ten správný čas. Někdy není dobré tlačit na pilu. Někdy je lepší a lehčí dělat to, co vás naplňuje a dělat to v tu chvíli, kdy na to máte sílu.

Když děláte, co vás zrovna baví, většinou toho zvládnete víc a děláte to s radostí.

Krásný den

Kudrnatá máma

PS: Jsem zvědavá, co se stane, abych s chutí umyla naše špinavá okna 😆