Tvrdě nabyté zkušenosti

Můj mladší devítiměsíční syn byl nemocný. Minulý týden jsem ho nechala lézt po zahradě. Napsala jsem článek o tom, jak děti potřebují volnost. A ups... Nachlazení bylo na světě. Teda nachlazení v uvozovkách, tak to prvně vypadalo. Začal sípat a měl zvýšenou teplotu. Nejdříve jsem si vyčítala, co jsem to za matku a jak jsem to zase s tou svojí lehkovážností přehnala.

Večer se přidalo zvracení. Přemýšlela jsem, co mohl kde sníst. Nevěděla jsem to. Zase jsem si vyčítala, že jsem ho dostatečně nesledovala.

Moc se to nelepšilo, a tak jsem s ním ráno vyrazila k doktorovi. Dospěli jsme k názoru, že mohl i něco vdechnout. Strach a výčitky sílily. Následoval rentgen plic. Tam naštěstí nic nenašli. Vyfasovali jsme nějaké kapky na odkašlávání a jeli domů.

Nikdo vlastně nevěděl, co mu je. Nikdo mi nedokázal poradit. Nikdo mě nedokázal uklidnit. Zase jsem měla pocit, že jsem jako matka zklamala, že jsem nedokázala ochránit svoje dítě a že jsem ho pořádně nehlídala. Sypat si popel na hlavu umím předpisově. Předcházet následkům moc ne.

Nakonec jsem doma na zemi našla kus listu z monstery. A hned mi to došlo. Moje dítě není nachlazené, ale přiotrávené. Monstera je jedovatá pokojová rostlina, která může způsobovat dýchací a žaludeční potíže. Paradoxně jsme ji dostali jako dárek k narození našeho syna.

Jsem zahradník a přesto jsem přehlédla tuhle důležitou drobnost. Člověk zaslepuje zásuvky a oblepuje ostré hrany, ale ty zelené nebezpečné potvůrky nějak přehlédne. A pozor, ona je vlastně většina pokojových rostlin jedovatá. Znám je a mohla bych o nich vyprávět hodiny, ale že mi kolem jedné z nich každý den leze moje dítě, zjistím, až když je malér.

Monsteru, ačkoli za nic nemohla, jsem hned vyhodila ven. Synovi už je naštěstí dobře a mně zůstaly výčitky a tvrdé ponaučení.

Tento článek nepíšu proto, abyste mě uklidňovaly nebo odsuzovaly, ale proto, abychom si uvědomily, že nemůžeme na svoje děti koukat 24 hodin denně a každou minutu jejich života. Že jim i sobě musíme dát prostor.

My mámy vždycky děláme, co můžeme. Vždy se snažíme nezklamat a udělat všechno pro bezpečí našich dětí. Ale nejsme andělé strážní nebo supermani.

Někdy i to VŠECHNO prostě nestačí a stane se neštěstí. Někdy dítě spadne z přebalováku nebo z gauče. Občas si strčí něco do nosu nebo do ucha. Občas nastydne nebo se spálí na sluníčku. Občas sní nějakou chuťovku. To všechno je možné. Ačkoli nás to neomlouvá, neznamená to, že jsme špatné mámy. Milujeme naše děti a ta jejich bolest je pro nás dostatečný trest. Natož ještě sklízet odsouzeni z okolí nebo pranýřovat samy sebe.

Občas prostě nebezpečí číhá tam, kde ho nečekáme. A nebo je o kousek rychlejší než my. Ale důležité je se uklidnit a poučit. Jsou to sice tvrdě nabyté zkušenosti, ale některé věci se nedají dopředu načíst.

Máte podobnou historku? Už jste někdy byly s dítětem na pohotovosti?

@kudrnatamama