Umění být máma

Jmenuji se Zuzana Říhová, je mi 38 let, jsem máma dvou úžasných kloučků a manželka jednoho ještě úžasnějšího chlapa.
Vystudovala jsem zahradní a krajinářskou architekturu a v oboru jsem učila a pracovala přes deset let. Naučila jsem se tam pracovat tvrdě a neúnavně. Naučila jsem se jet na vlně mužského principu.

Potom se něco stalo a já se změnila. Mateřství mě změnilo. Najednou jsem byla máma a svým způsobem se mi zhroutil svět. 

Znovu jsem se učila. Učila jsem se sžívat s miminkem, které mě potřebovalo. Učila jsem se, jak být zároveň máma i žena svému muži, kterému jsem se vzdalovala.

Než jsem otěhotněla, předsevzala jsem si, že budu i s miminkem dál pracovat. Měla jsem předsudky. Nechtěla jsem být taková ta "matka s mlíkem na mozku", která nezvládá smysluplnou konverzaci a nic nedělá. Ale po několika marných pokusech a stavech vyčerpání jsem to vzdala.

Pochopila jsem, že miminko mě teď potřebuje JEN jako mámu. Pochopila jsem, že žena nemusí pořád všechno stíhat. Pochopila jsem, že někdy je potřeba dělat JEMOM mámu. A pochopila jsem, že to není ostuda nebo mé selhání. Pochopila jsem, že se nemusím stydět za to, když zvolním, uvolním se a upustím od života, který jsem žila před tím.

Společnost všeobecně spíše oceňuje ženy - mámy podnikatelky. Ale je potřeba důvěřovat svému instinktu a dělat to, co vás baví a na co mate sílu. Není důležité, jak vás hodnotí okolí, je důležité, jak se cítíte vy. Navíc děti táák rychle vyrostou a přestanou nás brzy potřebovat, tak proč si těch pár let s nimi neužít v klidu.

A tak jsem se i já nakonec spolehla na svoji intuici a začala dělat, co se mi chtělo. Když jsem měla energii, něco jsem tvořila. Ale většinu času se mi nechtělo, chyběla síla a pak i radost z práce. Většinu času jsem potřebovala být s miminkem a pro miminko. A tak jsem se s tím smířila, sžila a konečně nám všem bylo dobře.

Když už jsem se v tom všem zorientovala, zatoužila jsem mít druhé dítě. S druhým bylo všechno jiné. A po překonání poporodní únavy, jsem cítila touhu být zase více sama sebou. Najednou jsem cítila, že abych měla sílu být dal spokojenou mámou, musela jsem zase dělat i něco svého. Trpěla jsem určitým syndromem vyhoření.

Kupodivu mě to už netáhlo do náročného světa architektury. Najednou jsem potřebovala dělat věci jinak. Najednou jsem byla křehká žena, která se už do toho rychlého světa nechtěla vrátit.
A tak jsem začala hledat samu sebe a své nové poslání.

Na své cestě jsem pochopila, že podobný problém má skoro každá žena, která se z toho hektického pracovního světa najednou vrhne do mateřství.

A já jsem ráda, že se na mě obracíte a že vám s tím mohu pomáhat.
Kudrnatá máma

K tomuto článku mě inspirovala Janina z @cukrfree svým dotazem na svém postu. Děkuji.
Ráda bych, aby maminky jako já pochopily, že nejsou méněcenné, když se věnují POUZE dětem.
A stejně tak, že není odsouzeníhodné pracovat, pokud samy chtějí.
Každá máme svoji cestu, jen je potřeba řídit se vlastním srdcem. A nekoukat na to, co si myslí ostatní.