Veselé Velikonoce aneb barvení s dětmi

Nejdříve jsem si myslela, že napíšu něco o případných velikonoční traumatech, která si neseme z dětství do dospělosti. Pak jsem si ale řekla, že je čas na nějaké odlehčení...

Letos o Velikonocích jsme měli v plánu navštívit moji maminku, která žije asi 200km od nás. Jezdíme tam minimálně na víkend. Návštěva je vždy trochu náročnější. Já, vřeštící mimino, chlapeček, co nezavře pusu, brblající manžel a babička, která je zvyklá na svůj klid 😁

Na konci pobytu vždycky děkuji všem tam nahoře, že jsme to ve zdraví přežili a že už jedeme domů.

Tentokrát jsem mamku dopředu poprosila, jestli by mohla s dětmi barvit vajíčka. A těšila jsem se, že se tady pochlubím nějakými krásnými fotkami vajíček s dětskými kresbičkami. Tato spontánní tvorba dětí mi přijde nejvíc.

Moje mamka ale moji výzvu vzala jako úkol. A brala hned papírnictví útokem. Nakoupila samolepky, obtisky, razítka, fixy, barvy na vajíčka - zlatá, briliantová a mramorová. "Mám všechno, už se moc těším, jak si to užijeme," chlubila se. Trochu jsem začala pochybovat, znám svoji maminku, ale nechtěla jsem ji dopředu brát její nadšení.

Na sobotní barvení se ještě na poslední chvíli nahlásila i moje teta se svými dvěma vnoučaty. To už jsem větřila, že bude zle. Dvě babičky, tři děti a jedno mimino, které jsem si teda vzala na starost já. Manžel se raději zaměstnal na zahradě a dobrovolně šel prořezávat stromy.

A jak to dopadlo? Co myslíte?

Asi dvě hodiny po poledni moje mamka vytáhla všechny krabičky a svolala děti, že jdeme barvit. Ale ouha! Místo barvení nastalo zdlouhavé luštění různých návodů, hledání brýlí a hrozného zjištění, že vajíčka musí být vlastně vařená. Poté vajíčka místo do ručiček dětí putovala do hrnce a následovalo další čekání. Nadšené a nedočkavé děti mezitím vysypaly všechny krabičky a všechno smíchaly.

Atmosféra houstla. Nervy obou babiček povolovaly. A následovaly nějaké řeči o těch dnešních barvících novotách.

Děti začaly vyvádět a vyváděly, než se vajíčka uvařila a trochu vystydla. Po úmorném čekání, kdy už všem tekly nervy, konečně dostaly děti vajíčko do ruky. Konečně mohly začít malovat.

Ale co myslíte, že následovalo?

"Pozor, nesahejte na židle, ať nejsou od barev. Jak to barvíš? dělej to poradně! Ne, modrou až potom, teď maluj žlutou! Razítka až na bílá vajíčka, musíš počkat!"

Poté, co babičky svým vnoučatům několikrát vyrvaly vejce z rukou, aby opravily, co nakreslily, se děti rozhodly, že už je to nebaví. A šly si hrát vedle do pokoje.

Já jsem všechno sledovala zpovzdálí v duchu se bavila, jak to hezky dopadlo. Babičky si v klidu namalovaly svá dokonalá vajíčka, nikdo se jim do toho nepletl a nikdo jim to nekazil.

Když měly vše hotovo, navzájem si pogratulovaly, jak se jim to letos krásně povedlo, a vajíčka si rozdělily.

A děti? Ty byly rády, že je chvíli nikdo nekomanduje a bez dozoru dospělých si užily, kdo ví co 😁

Pro mě z toho plyne poučení pro příští rok: více zdůraznit, co je účelem akce. Což mělo být - zapojit děti, nikoli mít "dokonalá" vajíčka 😂

Ale důležité je, že byli nakonec všichni spokojeni a že si to užili.

Takže všem veselé Velikonoce

Kudrnatá máma

PS: Máte také nějakou veselou historku? Jak barvíte vajíčka s dětmi?