Víte, jak žijí svobodné děti?
(Recenze k filmu Svobodné děti od Zdeňky Šíp Staňkové a režiséra Jana Minaříka)
Víte něco o domácím vzdělávání? Já ještě před pár lety nevěděla nic a tato myšlenka mi přišla absolutně abnormální. Postupem času jsem ale názor změnila. A dnes už si i dokážu představit, že moje děti nebudou chodit do klasických škol a že by i mohly být se mnou doma.
Moje cesta k tomuto nastavení byla dlouhá a pomalá. A pokud vás tato myšlenka zaujala nebo dokonce pohoršila, určitě koukněte na dokument Svobodné děti od Zdeňky Šíp Staňkové a režiséra Jana Minaříka. Troufám si tvrdit, že tam najdete odpovědi na většinu svých otázek.
Právě i z tohoto důvodu jsem spolu se svou kamarádkou Terkou Štětinovou uspořádala veřejné promítání u nás ve Mšeně.
Účast byla nad očekávání obrovská. Vůbec mě nenapadlo, kolik lidí dorazí. Na druhou stranu to byli většinou lidé, kteří dorazili i z větších dálek. Místní by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ale moc mě potěšila účast dvou místních učitelek z klasických škol a to, že se s námi dali do diskuze.
Takže v krásném prostředí kavárny Baťovna, které nám půjčila na promítání Jana Švecová a které tímto ještě jednou moc děkuji, se nás sešlo asi třicet plus tři miminka a asi pět úžasných dětí.
A jaký byl film?
Pro mě jako mámu, která poprvé opustila svoje roční mimčo a která se v tématu již trochu orientuje, to bylo trochu zdlouhavé. Navíc mě manžel nešetřil esemeskami typu: Kdy už přijdeš domů? Malý pořád řve. Už to tu dlouho nevydržím.
A pak si, mámo, někam vyraž odpočinout 😁
Jinak, když pominu naše malé rodinné drama, dokument za to určitě stojí. Nakouknete pod pokličku do nejedné rodiny. Vyslechnete názory od odborníků, ale i lidí, kteří v tom žijí. Dokument nic nepodsouvá, prostě jen ukazuje život a výuku dětí z jiného pohledu. Najednou vám začne plno věcí dávat smysl. Pochopíte, že ti lidé nejsou blázni, že jen chtějí jako každý rodič to nejlepší pro svoje děti.
Já jsem si při sledování uvědomila, že to je určitě i můj cíl a přání. A až se jednou ohlédnu, moc bych si přála, aby moje děti byly také tak bezprostřední a šťastné jako ty, co na mě vykukovaly z dokumentu. Uvědomila jsem si, že ta svoboda může mít různou podobu a že nic není černobílé.
A to je na tom dokumentu tak krásné. Neukazuje jen jednu správnou cestu, neodsuzuje ani nemoralizuje. Mám pocit, že tvůrci filmu si jen přáli ukázat, jak to jde a že všechny děti mohou být svobodné. Že stačí jen chtít a hledat tu svoji cestu. Že možností je nespočet.
Mému staršímu synovi jsou čtyři roky, takže nás za chvíli také bude čekat nějaké to rozhodnutí. Já jsem zatím ve fázi hledání, ale můj syn má, zdá se, jasno...
Včera se ho jedna paní - shodou okolností učitelka - zeptala, kdy půjde do školy. Můj syn odpověděl: "Já nepůjdu do školy, já budu raději jezdit na čtyřkolce."
A jak to máte vy? Pokud váháte a nebo jen nevíte, určitě doporučuji. Mrkněte se na tento film. Zúčastněte se diskuze po promítání. Promítání se konají po celé republice a pokud to máte do nějakého města daleko, uspořádejte si svoje vlastní promítání. Spolupráce s autory byla moc milá, rychlá a bezproblémová.
Více informací: https://www.svobodnedeti.cz/
A pokud jste už film viděly, autoři by byli určitě moc rádi, pokud jim vyplníte formulář zpětné vazby: https://forms.gle/KmVEwBD34bTmMmoT8
Krásný den!
Kudrnatá máma
