Jsem jako mé kudrny. Hravá, nepoddajná a za každé situace si jdu vlastním směrem. Vše se snažím řešit s láskou, lehkosti a úsměvem na tváři.
Jsem máma, která nezapadá do tabulek
Krajinářská a zahradní architektura, kterou jsem vystudovala a žila s ní přes deset let, mě naučila plánovat, organizovat, poznat, co je důležité a co nefunguje, povídat si s lidmi a vést je k tomu, co potřebují a po čem touží.
Dala mi základ mého sebevědomí. Naučila mě nebát se být jiná. Naučila mě vystupovat ze své komfortní zóny a překonávat překážky. Naučila mě dívat se na věci z jiného úhlu.
A částečně i proto přistupuji k mateřství a ke svým dětem jinak. Jsem máma, která nezapadá do tabulek. Moje děti i já jsme originál.
Vše v mém životě je kudrnaté. Dlouho jsem se snažila, aby to bylo rovné = dokonalé. Ale nakonec jsem zjistila, že to nejde, že to nejsem já.
Teď si jdu vlastní cestou a jsem spokojená.
Mateřství mi pomohlo najít sama sebe
Svoji sílu načerpám z mé zahrady: zpěv ptáků, sluníčko, rozkvetlé kvítí, pocit volnosti a houpačka pod třešní.
Ráda se hrabu v záhonech a starým věcem dávám nové využití. Nedělám si hlavu s tím, co bude. Naučila jsem se žít teď. Uvědomuji si, že vše je pomíjivé: každá radost, ale i každá starost. Vše jednou odejde a přijde nové.
To všechno ukazuji i mým dětem. I proto jsme s manželem spojili síly a založili naši firmičku Popiko. Manžel vyrábí dřevěné skládačky do přírody a já píšu příběhy o malém rozpustilém chlapečkovi Popikovi, jehož předlohou je náš starší syn.
Moji kluci jsou pro mě velkou školou života. Nenechají mě zahálet a každý den mě učí něco nového.
Mám zkušenosti, které mě posunuly dál:
- Vystupovala jsem jako muž a nedokázala jsem se naladit na ženský princip.
- Snažila jsem se držet si své soukromí. Chtěla jsem pracovat, ale nešlo to. Měla jsem v hlavě, že nebudu taková ta matka s "mlíkem" na mozku, a to nás s miminkem oddělovalo.
- Po určité době jsem se ale plně obětovala miminku. Zapomněla jsem na sebe. Zapomněla jsem na partnera.
- Snažila jsem se všechno dělat dokonale a zapomněla jsem si říkat o pomoc. Zapomněla jsem vyjadřovat svoje pocity a potřeby. Chtěla jsem být "DOKONALÁ MÁMA".
- Když už jsem byla dlouho na mateřské, po nějaké době jsem začala trpěla pocitem, že se zblázním JENOM jako máma.
- Začala jsem si hledat cestu zpátky k sobě. Začala jsem hledat, jak můžu dělat, co mě bavilo a skloubit to s potřebami rodiny.
Mimo jiné jsem si na své cestě prošla i kurzy jako je Nevýchova a Dovychovat. A přečetla jsem přední autory o výchově, jakými jsou Naomi Aldorf, Thomas Gordon, Milan Studnička, Marek Heřman, Markham Laura (AHA rodičovství), aj.
Hodně jsem toho přečetla, ale nakonec jsem se naučila inspirovat se a dělat si věci po svém.
Pochopila jsem, že podobné vyhoření prožívá v určitém období každá máma. A právě proto jsem se rozhodla předávat svoje zkušenosti dál.
Jsem přírodní duše
Jsem živel země. To znamená matka opatrovatelka. Ráda si s lidmi povídám a předávám svoje zkušenosti.
A kdo opravdu jsem? Jsem obyčejná máma. A jsem opravdu obyčejná?
Myslím si, že každá máma je neobyčejná a zaslouží si obdiv a porozumění. Dodávám maminkám novou energii a sílu jít dál. Ukazuji jim, jak žít s dětmi a zároveň mít svůj život. Nabízím jim možnost sdílení svých strachů a obav.
A ukazuji, že není žádná špatná nebo správná cesta k mateřství.